Předtím, než se dobereme výkladu platnosti a účinnosti smlouvy a jejich praktických příkladů, musíme si vysvětlit pojem právní jednání. Právní jednání je nepominutelný výchozí bod pro pochopení platnosti a účinnosti smlouvy.
Zákonná definice uvádí, že „právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny…“ a zároveň vymezuje jeho způsob buď jako konání nebo opomenutí. Může se tak ovšem stát i „jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit“. Jinými slovy právně jednáte vždy, když uzavíráte smlouvu, tedy ujednáte-li si její obsah a vyjádříte vůli se jím řídit (např. svým podpisem). Zákon dále výslovně stanoví, že se právní jednání posoudí podle svého obsahu a v případě, že má být určitým právním jednáním zastřeno jiné, posoudí se podle jeho pravé povahy. Jedná se o nejčastější omyl „podvodníků“, kteří se dodnes domnívají, že jejich jednání bude posuzováno čistě formalisticky.
Vrátíme-li se zpět k podstatě otázky dotýkající se platnosti a účinnosti smlouvy, můžeme říci, že platnost platnost smlouvy se mimo jiné odvíjí od toho, zda je platné právní jednání. Zákon obecně stanoví, že strany si mohou libovolně zvolit formu právního jednání, pokud je v tom zákon neomezuje. Zpravidla se setkáme s formou písemnou či ústní. Zákon ovšem v řadě případů přikazuje formu písemnou např. pokud jde o nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí (Občanský zákoník) nebo aktuálně realitní zprostředkování (Zákon o realitním zprostředkování) a formu veřejné listiny (notářský zápis).
Shrnutí:
- Uzavření smlouvy je právní jednání
- Zákon v některých případech předepisuje určité formy právního jednání
- Smlouva je neplatná, pokud je neplatné právní jednání
